Milan Weber

Jako spousta lidí z hi-fi mám rád hudbu — Zappa, Hendrix, Joplin, Dylan, Mahavishnu, Miles Davis, King Crimson. A k poslechu je potřeba mít taky na čem hrát.

Vysnil jsem si, bez prostředků i zkušeností, že si otevřu obchod SONY — pro mě navždy nejlepší firma. Proč hi-fi, elektronika a vlastní podnikání? Láska k technice a hudbě — a touha se rozvíjet.

V roce 1990 jsem v pražském Tuzexu poprosil prodavače, jestli mi pustí věž SONY s CD. Po třech minutách řekl „dost“. A 4. listopadu 1991 jsem s kamarádem Robertem otevřel první speciálku SONY na Moravě — dvacet osm metrů čtverečních.

Zpočátku to nešlo — krásný obchod, výborná obsluha, ale lidi nechodili. Vytiskli jsme 15 000 letáků a roznesli je po Těšíně i okolí. Za pár dní ráno přijdu a před krámem stojí fronta: „Čekáme, až otevřete, pane Weber.“ V roce 1996 přišla větší prodejna v centru — a s ní značky NAD, Rotel, Denon, Tannoy, Mission, LOEWE a poslechová místnost.

Od roku 1998 jsem začal s českými výrobci budovat distribuci hi-fi v Polsku — Pavel Dudek, SHAN, Petr Král a hlavně Pro-Ject. Postupně se přidaly Triangle, Sonus Faber, Cabasse, REL, Cardas, Primare, Isotek, BAT, Audiovector i Chord.

Vystavovali jsme, dělali testy a prezentace, budovali dealerskou síť. Třikrát jsme vyhráli soutěž o nejlepší zvuk na Audio-Video Show ve Varšavě.

Největší škola byla setkání s tvůrci — John Franks a Rob Watts z Chordu, Christopher Cabasse, John Hunter z RELu, Viktor Khomenko z BAT, Lars Pedersen z Primare, George Cardas. Zásadně mě ovlivnil Heinz Lichtenegger, otec značky Pro-Ject a renesance analogu — měl jsem tu čest být jeho partnerem přes 25 let. Gramofon, desky, celá ta filozofie: GO ANALOG.

Všechno mě to dovedlo k jednomu poznání.